Kurikajkupka's Blog

Jsem pěkně posraná. Kamkoliv jdu, bojím se. Jedno chasidské    přísloví praví, že svět jeden úzký most je a hlavní věc – nebát se vůbec. Chasidé mají pro strach uděláno.

Abych tu ze sebe nedělala uplnýho pokakánka, nutno dodat, že se bojím hlavně sama v noci, v domech, chatách, ulicích…

Pokud nemá pokoj, kde spím klíč ve dveřích je zle. Ráda se zamykám, dává mi to pocit jedinečného bezpečí. Pocit, že kdyby násilník začal lomcovat dveřmi získám více času na skok z okna, či zavolání policie.

Dnes jsem spala u svého spolužáka na vyfukující se matraci, která byla položena uprostřed  kuchyně. Jeho dům leží ve skladištní oblasti, je to vlastně takovej dům na konci světa. Nebo aspoň Pardubic. Za deset minut tři hodiny ráno se rozhoukal alarm, bylo mi jasné, že jsou to moje poslední minuty…ale nic se nestalo. Bála jsem se podívat na hodinky, od doby, co jsem viděla 3:15 zemřeš, se modlím, abych se na ně nepodívala přesně v tenhle čas. Srdce mi bušilo jak po lahvi rumu a krabce Startek. Někdy kolem čtvrté ráno mne probudila symfonie muších bzuků. Odporný hmyz mi sedl na ucho a pak na nos. Myslím, že jsem usnula něco o půl sedmé, což nebylo uplně dobrý, jelikož v sedum se mělo vstávat.

Co z toho plyne? Že jsem totální magor. Vůbec se v noci nebojte děti, pokud máte v domě kolegu Diviše a hrnec plnej kari rizota, nic, ale opravdu nic se vám nemůže stát…A jak se domnívám, vrazi chodí pouze mezi druhou a čtvrtou hodinou ráno.